Když Panna Maria ve svém chvalozpěvu říká: Bohaté propustil s prázdnou (Lk 1,53), myslí jistě na ty, kteří jsou bohatí na hmotné statky a jen v nich vidí svou záchranu. Majetek, který se jim mohl stát příležitostí ke skutkům milosrdenství, použili výhradně pro sebe. Pán Ježíš o tom vypráví v podobenství o boháčovi a Lazarovi. Abrahám v tomto podobenství říká boháčovi, který již zemřel a nachází se na místě běd a muk: Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. (Lk 16,25) Boží mlýny už domlely. Přichází odplata za to, co kdo vykonal dobrého či zlého.
Důvodem, že někdo vstoupí či nevstoupí do nebeského království, však není bohatství nebo chudoba. Na pomyslné váhy se pokládá láska. Člověk bude souzen podle toho, jak miloval. Proto i boháč může být spasen, jen musí do nebe vyslat mnoho poslíčků, vykonat mnoho dobrých skutků. Tímto se stane bohatým také před Bohem a nebude „propuštěn s prázdnou“. Také on si bude moci z Boží pokladnice vyzvednout svůj uložený poklad, svůj denár pro věčnost, a vstoupit tam, kde je věčná blaženost, kde je věčná radost.
Bohatá jsi na ctnosti, Maria, oroduj za nás!